Historie klubu Canaries Praha

Kdysi dávno, v roce 2004, kdy se ve vzduchu ještě vznášel dozvuk legendární Nagana a sedlčanské náměstí vonělo čerstvým trdelníkem, se parta sportovních nadšenců rozhodla, že je načase vnést do města trochu amerického šmrncu. Ne že by snad hokej nebo fotbal nestačily – ale někdo jednoho dne prostě přinesl pálku, míček a kšiltovku otočenou dozadu. První pokusy o softball připomínaly spíš snahu o kosmický start než sportovní výkon, ale nadšení bylo nakažlivé. A tak se zrodil první sedlčanský tým, který si hrdě říkal Canaries, protože podle jednoho zakládajícího člena byli stejně žlutí, upovídaní a neklidní jako jeho domácí papoušek.

Tým začal trénovat na provizorním hřišti vedle kravína, kde si krávy rychle zvykly na nečekané homeruny a rozhodčí v gumákách. Přes počáteční nezdary (např. když se míček ztratil ve slepičím výběhu) se Canaries začali pomalu propracovávat. Získali první dresy (ty byly původně určeny pro školní pěvecký sbor), první rukavice (půlka z nich byla na levé ruce, druhá z tržnice) a dokonce i první fanoušky – většinou příbuzné, kteří přišli omylem a zůstali z čisté zvědavosti. Po několika sezónách a ještě víc grilovačkách přišlo rozhodnutí – přenést slávu kanárů do metropole. A tak se zrodili Canaries Praha – klub, který v sobě nese sedlčanské kořeny, chuť do hry, smysl pro humor a především ducha fair play. I když už dnes trénují v lepších podmínkách a nehrají vedle kraviček, nikdy nezapomněli, odkud pocházejí – z místa, kde se z improvizace stala tradice a z náhodného odpalu cesta do softballového srdce Prahy.

Současnost

Dnes už Canaries Praha nepálí míčky vedle kravína, ale trénují na regulérním hřišti, kde se místo bučení ozývá smích, povzbuzování a občasné „au“ po nadšeně chyceném míčku do holeně. Klub se zaměřuje na výchovu mladých talentů – od roztomilých začátečníků do 12 let, kteří se teprve učí, že rukavice nepatří na obě ruce, až po kadety ve věku 13 až 16 let, kteří už hrají s nasazením, které by jim záviděli i někteří profesionálové. Tréninky bývají plné energie, radosti a občasného zamyšlení nad tím, proč se vlastně tomu míčku říká softball, když tvrdostí připomíná kámen.

V klubu hrají kluci i holky – a i když mají kluci mírnou početní převahu, dívky jim nedají nic zadarmo. Naopak – často jsou to právě ony, kdo soupeřům zamotají hlavu nečekaným odpalem nebo bravurním zákrokem. V Canaries se neřeší, kdo je rychlejší nebo silnější – důležité je, kdo se nebojí skočit po míčku, umí si utřít hlínu z nosu a pořád má chuť si po tréninku dát zmrzlinu. A právě proto se tu rodí nejen budoucí softballisté, ale i přátelství, která vydrží déle než průměrná baseballová sezóna v televizi.